Šel, šel, zakop a
spad,
na zemi seděl hodinu snad.
Poté vstal, oprášil
háv,
lehce se ušklíbl, kolem něj dav.
Pozorován kráčí,
kupředu vpřed,
co pět kroků udělá dřep.
Lid si štěbetá,
hovoří přes ruku,
slyší pouze obrysy zvuku.
Druhý den zastavil,
nemohl již dál,
poklonil hlavou a stál.
„Hýbej se, udělej
gesto“,
křičí sborem celé město.
„Hleďte si svého,
zůstávám stát“,
o samotě nechá si zdát.
Probudit se v lese,
moc by si přál,
od všech čumilů co nejdál.
A tak si spí, ve
středu řad,
nakonec ve snu dobývá hrad.
Žádné komentáře:
Okomentovat