Vševědoucí

Ulice, kandelábr, tlampač, svítání,

vítejte v bláznově plkání.

Viděl jsem Mohameda vyprávěti Kristu,

že chtěl mu někdo udělati bystu.

Bláhový! Nevěda zákazu zobrazování

musel čelit biči, podlehl ukamenování.

Viděl jsem Krista plavat u dna,

Marie z toho byla velmi smutná.

Doufajíc v synovu výjimečnost

před sousedy upravila skutečnost.

Došel jsem až na Země konec,

čekal tam na mě malinkej Japonec.

Ať prý chvilku počkám, bude to síla,

ani se neuklonil a spolkla ho Godzila.

Pomáhal jsem Noemovi stavět vor,

nakonec jsem s sebou vzali i jeden mor.

Když prý všechno, tak se vším všudy,

střelného prachu aspoň tedy tři sudy.

Vím, jak to bylo s Adamem a Evou,

s jejich v slizkého hada důvěrou.

Skryt v houští, nebyl slyšet ani vidět,

Adam odskočil si, kousnut brečel, začal se stydět.

Byl jsem u narození pana prezidenta,

na to bys dneska už nesehnal producenta.

Doktor se radši opil už cestou,

tušil, že uvidí příšerku nehezkou.

To já nejvyššímu poradil objímat stromy,

lhát co to jde, vymýšlet pohromy.

Vím, jak to bylo s vejcem a slepicí,

i to, kolik toho máme společného s opicí.

Lidu sdělit to však jen a pouze může

nejvyšší představený naší zednářské lóže.

Už je světlo, hraje rozhlas, lampa zhasla,

radost mi dělá každá tvářička užaslá.